2012 - recenze pro ty, kteří už film viděli a nevědí, co si s tím počít.

Já jsem viděla mnoho blbých filmů, i mnoho filmů blbějších, než blbých, ale snad nikdy jsem neviděla film blbější, než 2012. 2012 se pro mě stal synonymem pro něco nesmírně pitomého, až k smíchu pitomého, o čem si jen těžko představit, že to někdo mohl myslet vážně. Příklad užití - "Vedení toho podniku dělá poněkud 2012 rozhodnutí."

Dobře, ten film je americký. Je to "katastrofický film", takže je vše ve sféře "co by kdyby", a nehodlám se zabývat myšlenkou, že to celé je pitomost a v roce 2012 svět prostě neskončí kvůli zmutovaným neutrinám, stejně tak, jako neskončil v roce 2000 kvůli dvojce na začátku, a neskončil ani v roce 1998, navzdory faktu, že byly vypuštěny Windows98. Budu se zabývat filmem.

Prvních pár vteřin se film snaží tvářit vědecky, začíná totiž pohledem na planety a Slunce, kde zrovna dochází k obrovité erupci, která za to všechno může, jak se později ukáže. Ovšem hned v příštích minutách film naznačí své další směřování, tedy do míst mnohem odpudivějších a smrdutějších, než jsou staré indické doly. Poměrně dlouhou dobu film vůbec nedrží pohromadě a v podstatě sestává z podivných výjevů, které zřejmě mají naznačovat, že se něco děje a že to není dobré. Dec not gůůůt, jak by řekl Karpov. Jenomže ono opravdu není, teprve zhruba po hodině, kdy už není o globálním průseru pochyb, se film "sjednotí" a rozpohybuje.

Jedna z hlavních postav, nezodpovědný idiot Jackson Curtis, který s dětmi leze přes plot do zakázané zóny v Yellowstoneském parku, díky setkání s magorem Charliem Frostem, který provozuje rádiovou stanici a jí okurky, prozře a jme se zachraňovat svou rodinu, (která už má ale jiného "tátu"). Tomuhle Jacksonovi to všechno došlo právě včas, aby na poslední chvíli zachránil rodinu z hroutícího se domu a limuzínou svého ruského šéfa ji odvezl po propadající se silnici, skrz jiné hroutící se domy na propadající se letiště, z kterého je letadlem odveze "náhradní táta" Gordon, který shodou okolností umí trochu pilotovat. Nutno podotknout, že na to, že umí pilotovat vážně jen tak trochu, si počíná nadmíru obratně a s neuvěřitelnou lehkostí se vyhýbá padajícím věžím, mostům, kusům města a všemu ostatnímu. A vzhledem k tomu, že je tak dobrý, později bude kopilotovat i Antonov 500.

Scéna "unikli v poslední vteřině" je sice ohraná, ale u filmů tohoto typu se dá tolerovat. Ale jednou, ne stokrát, jako je tomu v 2012. Obecně se film dost opakuje, některé scény jsou prakticky stejné, jen se padajícímu věžáku nevyhýbá malé osobní letadélko, ale obří Antonov, nejede se limuzínou, ale Charlieho konspirační dodávkou... Všechny dialogy jsou dokonale předvídatelné, stejně tak jako většina scén.

Kromě postav již zmíněných stojí za pozornost ještě prezident USA, který se jmenuje Wilson a je to moudrý, čestný a dobrosrdečný černoch. Naproti tomu Anhauser, zřejmě viceprezident, to je sobecký padouch, který nemá kouska citu v těle. Jo, je to běloch. Vlastně všichni černoši a Japonci jsou hodní. Taky je tam Ukrajinka Tamara, blbá blondýna, u které se ale nakonec ukáže, že má dobré srdce a v jistém momentu dá výjimečně přednost záchraně dítěte před záchranou svého ohyzdného psíka.

Velice zajímavý je aspekt víry. Část postav je věřících a část ne. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby si tu záchranu v americkém filmu dokázali vymodlit, ovšem tady to dopadlo trochu jinak. Několikrát během filmu se někdo pokřižoval, pomodlil a někdo jiný nechápal, proč. Nakonec se ale ukázalo, že je vlastně úplně jedno, jestli se člověk modlí nebo ne, protože stejně umřou i přežijou věřící i atheisti. To tedy klobouk dolů, to bych od Amíků nečekala. Ale možná, že to nebyl záměr.

Co jsem si z filmu tedy odnesla? První poučení - zatraceně se vyplácí mít dva chlapy, protože nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit jejich nadpřirozené schopnosti. A to druhé - až to začne vypadat se světem fakt blbě, je potřeba najít nejhoršího amerického spisovatele sci-fi a ten nás všechny spasí. Nebo alespoň 400 000 vyvolených.

Nejvtipnější momenty (Spoiler)
- při pohledu na Antonov: "It's a big plane..." - "It's RUSSIAN".
- po prohlášení "mám pocit, jako by mezi námi byla nějaká propast" (ve vztahu) začne pukat země a mezi konverzující dvojicí skutečně vytvoří propast
- při dramatickém průjezdu hroutícím se městem jedna z postav v limuzíně upozorní na kutálející se "koblihu" - obří poutač ve tvaru koblihy, který se kutálí ulicí
- Protože Jackson Curtis tu mapu z dodávky fakt potřeboval, aby věděl, kam vlastně mají letět, a protože pod tou dodávkou zrovna vznikl menší kaňon, vypadalo to chvíli vážně bledě. Jelikož ale ostatní postavy nutně potřebovaly Jacksona s tou mapou, nějakým zázrakem se Jackson z padající dodávky vyprostil a vylezl ven, což bylo parádně znázorněno metodou "dlouho nic, pak se objeví jedna ruka a po chvíli druhá s mapou".
- Antonov nouzově přistává, všichni krom pilota dle plánu sedí v autech a čekají na otevření dvěří. Auto nejde nastartovat, když se do toho vloží Karpov, mocně zahřímá "Shut up!" a do nastalého ticha pomalu pronese: "Endžííín... Stáááárt. Hlasové ovládání - proto jsem si ho chtěl koupit."
- jelikož vybraní se mají zachránit na archách (což nakonec vyjde), jsou na tyto archy přepravována krom lidí i zvířata. Obzvláště komické jsou záběry vrtulníků, které nesou žirafy a slony přivázané pod sebou. Nejen, že by zvířata nejspíš takto umrzla, ale navíc to působí skutečně velice komicky, až Dalíovsky.
- když se archa (vlivem nárazu Air Force One do jedné z kotev) odpoutá, pluje mezi horami. Systém hlásí "překážka vysoká 8850 metrů", Anhauser se ptá: "co může být tak vysoké?", na což je mu objasněno, že Mount Everest.