Monínec - "lyžařské středisko" nedaleko Prahy, kde se dá za 490 korun lyžovat celý den, protože za ty prachy si prostě nedovolíte přestat.
Je pravda, že na lyžování v naší kotlině se dívám dost skepticky a rozhodně při jeho hodnocení nejsem nezaujatá. České lyžování pro mě vždycky znamenalo malé svahy/velké fronty + hodně zaplatit/málo si užít.
Monínec se skládá z jedné asi kilometrové sjezdovky a dvou způsobů, jak se dostat nahoru. O pomě, která je tam také, pomlčím, protože je lehce bokem, vůbec jsem na ní nebyla a hlavně je dost krátká a tak se vlastně vůbec nedá počítat. Co je sympatické, je právě délka sjezdovky, protože i když dole narazíte na frontu, v čase mezi frontou a frontou si zalyžujete. Což je fajn a v ČR poměrně nezvyklé.
Sedačková lanovka, dlouhá 1200 metrů (ačkoli na spodní stanici se píše jiný údaj, viz obrázek) pojme tolik lidí, že se nevytvoří taková fronta, která by se nedala přežít. Moje zkušenost pochází z pátku, který byl navíc pololetními prázdninami. O kus výš je kotva, která končí stejně vysoko, jako sedačka. Záleží na sněhu, kde se zrovna jezdí nejlíp, ale oba ty kusy sjezdovky mají něco do sebe a na kotvě se dá vydržet několik jízd za sebou. Akorát musíte počítat s tím, že vás druhý den budou pekelně bolet lýtka. Já s tím nepočítala.
Obzvláště dobrý je servis - zázemí a to je ostatně důvod, proč se tam třeba ještě někdy vypravit. Ten kopec zkrátka vylepšit nemůžou, tak mají dobré vše, co vylepšit mohou. U spodního konce sjezdovky je restaurace - samoobslužná, kde se vaří ucházejícím způsobem a za přijatelné ceny (kolem devadesáti korun za jídlo), po vzoru italských restaurací na svahu dělají bombardino (bohužel ale studené a se šlehačkou ve spreji). Poblíž je i ski servis a půjčovna, mají svou ski-školu, provozují ski-školku, je tam i bobovací svah a dráha na snowtubing. Přímo pod svahem je možné i přespat v ubytovně a s autem taky nebudete mít problém, je tam veliké parkoviště. Všichni zaměstnanci, s kterými jsem mluvila, byli milí a ochotní, na české poměry až překvapivě.
Když mám své dojmy z Monínce shrnout, je to dobrá destinace pro jednodenní, nebo ještě lépe polodenní lyžování pro Pražáky. Na celý den mi to přišlo trochu málo, ale na dopolední nebo večerní (18:00 - 21:00) lyžování by šla návštěva zopakovat.
Je pravda, že na lyžování v naší kotlině se dívám dost skepticky a rozhodně při jeho hodnocení nejsem nezaujatá. České lyžování pro mě vždycky znamenalo malé svahy/velké fronty + hodně zaplatit/málo si užít.
Monínec se skládá z jedné asi kilometrové sjezdovky a dvou způsobů, jak se dostat nahoru. O pomě, která je tam také, pomlčím, protože je lehce bokem, vůbec jsem na ní nebyla a hlavně je dost krátká a tak se vlastně vůbec nedá počítat. Co je sympatické, je právě délka sjezdovky, protože i když dole narazíte na frontu, v čase mezi frontou a frontou si zalyžujete. Což je fajn a v ČR poměrně nezvyklé.
Sedačková lanovka, dlouhá 1200 metrů (ačkoli na spodní stanici se píše jiný údaj, viz obrázek) pojme tolik lidí, že se nevytvoří taková fronta, která by se nedala přežít. Moje zkušenost pochází z pátku, který byl navíc pololetními prázdninami. O kus výš je kotva, která končí stejně vysoko, jako sedačka. Záleží na sněhu, kde se zrovna jezdí nejlíp, ale oba ty kusy sjezdovky mají něco do sebe a na kotvě se dá vydržet několik jízd za sebou. Akorát musíte počítat s tím, že vás druhý den budou pekelně bolet lýtka. Já s tím nepočítala.
Obzvláště dobrý je servis - zázemí a to je ostatně důvod, proč se tam třeba ještě někdy vypravit. Ten kopec zkrátka vylepšit nemůžou, tak mají dobré vše, co vylepšit mohou. U spodního konce sjezdovky je restaurace - samoobslužná, kde se vaří ucházejícím způsobem a za přijatelné ceny (kolem devadesáti korun za jídlo), po vzoru italských restaurací na svahu dělají bombardino (bohužel ale studené a se šlehačkou ve spreji). Poblíž je i ski servis a půjčovna, mají svou ski-školu, provozují ski-školku, je tam i bobovací svah a dráha na snowtubing. Přímo pod svahem je možné i přespat v ubytovně a s autem taky nebudete mít problém, je tam veliké parkoviště. Všichni zaměstnanci, s kterými jsem mluvila, byli milí a ochotní, na české poměry až překvapivě.
Když mám své dojmy z Monínce shrnout, je to dobrá destinace pro jednodenní, nebo ještě lépe polodenní lyžování pro Pražáky. Na celý den mi to přišlo trochu málo, ale na dopolední nebo večerní (18:00 - 21:00) lyžování by šla návštěva zopakovat.
